Naše opravdová moc vůbec nespočívá v tom, jaké množství peněz máme nebo vyděláme, ani kolik lidí v práci ovládáme. Máme tendence srovnávat se s ostatními a tiše závidět jejich vliv a sílu a neuvědomujeme si, že je vlastníme také. Každý z nás v sobě skrývá moc celého vesmíru. Jsme součástí celku. Naše síla je pouze a jenom v uvědomění si vlastní jedinečnosti, vnitřní autenticity. Díváme se kolem sebe a jako silné a mocné vnímáme lidi nebo takovou vidíme přírodu. A přes to všechno na sebe nahlížíme, jako bychom od vší této moci a síly byli odpojeni. Není tomu tak. Jen jsme na to pozapomněli a jediné co potřebujeme, je uvědomit si to.

Další věcí je umět si svou vnitřní moc chránit. Jinak ji přenecháme těm, kdo po nás záměrně či nevědomky šlapou. Čas od času musíme znovu potvrdit ony hranice, jimiž sami sebe definujeme. Měli bychom se o sebe starat a umět říci „tohle ne, to mě bolí“ nebo „necítím se v této situaci v souladu se sebou“ apod. Často ztotožňujeme moc s majetkem a věříme, že peníze nám mohou zajistit štěstí. Sigmund Freud kdysi řekl, že kdyby si mohl vybrat, zda léčit pacienty chudé nebo bohaté, vybral by si bohaté, protože ti už si alespoň nemyslí, že všechny jejich problémy mohou vyřešit peníze.

Vnější svět odráží to, co cítíme sami k sobě. Pořád, ale pořád, milí přátelé, máme pocit, že vláda nad lidmi nebo situacemi nám dává moc. Myslíme si, že čím více toho máme pod kontrolou, tím lépe. A nemusí to být jen kontrola chodu obrovského podniku, analogicky to může být i kontrola nad domácností, dětmi, svými vlasy a make upem. Je to úplně jedno a fungují zde stejné principy. Je jasné, že nad určitými věcmi mít vládu musíme, abychom se dokázali zhostit své každodenní existence. Vždy ode mě uslyšíte hovořit jen o zlaté střední cestě a nikdy o krajnostech. Problémy nastávají tehdy, když si nárokujeme větší vliv, než je rozumné. A jak to poznáme? Jednoduše. Začneme být spíše nešťastní než mocní. Čím více věcí a lidí chceme mít ve vlastních rukou, tím více náš život ztrácí na kvalitě, protože svou energii vyplýtváme marnou snahou ovládnout neovládnutelné.

Proč by věci „podle nás“ měly být tím nejoptimálnějším řešením i pro ostatní? Ovšem na straně druhé je potřeba vědět, co je pro mě dobré a neřídit se diktátem kohokoliv. Měli bychom mít neustále na paměti, že lidi, věci ani běh událostí nemůžeme mít nikdy plně ve své moci, to je pouhá iluze. Pod kontrolou jsme schopni mít jen své myšlenky, pocity, návyky, vůli.

Nesoustřeďte se na venek, nesrovnávejte pořád někoho se sebou. To způsobuje jen chamtivost a rivalitu. Vesmír není omezený, nikdo vám nevyčerpá vaše peníze, štěstí a vlastně cokoliv. Je to tak jednoduché, soustředit se na sebe. Je na nás, abychom vpustili dovnitř tolik, kolik chceme, ale musíme to udělat zevnitř ven, nikoli naopak.

Když se příliš zabýváte názory jiných lidí a přikládáte velkou váhu tomu, co si o vás myslí, zbavujete se tím vlastní moci a síly. To, co si myslí druzí, nemůžete mít nikdy plně pod kontrolou. Vzpomeňte si, jak vám třeba před dvaceti lety záleželo na něčím názoru na vás, jak vás to vyčerpávalo. A kde je ta osoba dnes­? Tak vidíte.

Snažme se soustředit na svou vlastní cestu, tedy na cestu, která vede k věcem daleko větším a vznešenějším než jsou peníze a moc. Skutečná moc a síla vychází z pochopení toho, kdo jsme a kde je ve světě naše místo. A doufejme, že to dokážeme pochopit dřív, než náš život dospěje ke konci. To jen na pošťouchnutí, abyste neotáleli:).