Posledních pár let mi planeta Pluto přechází přes ascendent a teď se mi ještě tranzitní Saturn začal rýpat v mé otevřené ráně horoskopu. Vše, co se mi během této doby děje na všech rovinách, od těch nejjemnějších až po ty opravdu fyzické, přesně odpovídá typu energie, která mi přináší svou výzvu. V okamžiku matematicky exaktního tranzitu nemáme naprosto žádný objektivní odstup od toho , co se děje. Máme pocit, že nám někdo podtrhnul nohy, stojíme zde bez jakéhokoliv směru a cíle a zdá se nám, že když jsme věci staré neodvolatelně nechali za sebou, nemáme žádné stabilní místo, nic pevného a důvěrně známého, čeho bychom se mohli chytit.

Je to pocit velké nejistoty a často se kryje s fyzickými nebo psychickými symptomy rozpuštění. Často se mi zdá, že skutečný zážitek těchto tranzitů ani zdaleka nevyvolává tolik stresu, jako pocitů paniky, úzkosti a strachu, které z toho vyplývají. Jsme svázáni svými zvyky natolik, že se pochopitelně neradi vzdáváme starých a důvěrně známých jistot dřívějších norem existence, klademe takovýmto změnám většinou odpor – a to s jediným důsledkem – že vnitřní tlak a napětí jsou pak o to větší.

To jediné, co nás může takovýmto obdobím provést, je pevná a neotřesitelná víra v moudrost a řád života samotného. Tato víra se musí opírat o skutečnou znalost vesmírných zákonů, protože zdánlivá víra, které se většinou chytáme ze strachu, se určitě zhroutí, jakmile se setkáme s nějakou skutečnou výzvou. A to je jedna z nejcennějších stránek astrologie, protože nás může přivést k objevení reálných a spolehlivých poznatků o vesmírných zákonech, které formují naši životní zkušenost. Dává člověku nadhled.

Pluto přináší nějaký druh rozloučení s lidmi, věcmi nebo činnostmi a funguje na úrovni, která je mnohem hlubší než viditelný projev. Dlouhodobé důsledky těchto změn se projeví teprve tehdy, když získáme potřebný odstup – a ten přináší pouze čas. Je až neuvěřitelné, kolik lidí mě velice blízkých i milovaných zemřelo právě v této době. Možná i proto, že Pluto mi na ascendent přišel z mého osmého domu smrti a o tom Pluto je především ( nemyslím jen fyzicky ).

Do života mi vstupují situace, nad kterými jako bych neměla moc. Ale velice dobře si uvědomuji, že jsme se sem neinkarnovali proto, abychom se povalovali v křesle, ale proto, abychom se vyvíjeli. Kdo to dělá vědomě, najde i to štěstí. Štěstí není závislé na vnějších věcech a tomu vás Pluto na ascendentu sakra naučí. Člověk přehlíží, že vnější věci jsou žádoucí jen tak dlouho, dokud je nemá. Za štěstím se nemůžeme honit ani ho vlastnit. Šťastní můžeme jen být. Štěstí vzrůstá tam, kde je člověk se světem v souladu. Utrpení je protipólem štěstí a přitom nakonec i to samé. Utrpení je zodpovědné za to, že nebloudíme na nesprávné cestě, zabraňuje stagnaci. Utrpení je oklika, přesto je ale cestou.

„ K velkým lidem táhne se utrpení jako bouře k horám. To jest dokonalost, neboť čím více člověk trpí světskými bolestmi, tím více získává na věcech opravdových, duchovních.“ – Toto jsou slova z bible.

Vidím to dnes a denně, že problémy nás postihují ve chvílích bloudění, upozorňují nás na nevhodné chování k sobě i k jiným a tím se vzdalujeme od pravé cesty vedoucí k Bohu.

Drazí přátelé ať se děje kolem Vás cokoliv, kdyby se lidé kolem Vás prali, hádali, zachovejte si vždy a ve všem klid! Snažte se vždy jen svou láskou působit na druhé, aby se uklidnili i oni. Žádným jiným přístupem nezískáte víc než láskou a klidem. Samozřejmě to musí být opravdové a nehrané. I já se tomu stále učím každým dnem

Snad jsem psala toto zamyšlení i proto, že jsem měla dnes jeden ze svých nostalgických dnů, když jsme se neformálně loučili s naším dědečkem.