Podoby vztahů
„ Náhoda je jen výrazem naší neschopnosti přijít věcem na kloub“, řekl Albert Einstein a měl pravdu.
To, co se odehrává jako události ve vnějším světě je jen odraz našeho vnitřního vývoje v danou chvíli. Není možné přenášet odpovědnost za vlastní osud na postavení planet. Nepříjemná událost nebyla vyvolána špatným postavením Pluta nebo Jupitera, tato událost souvisí s určitou niternou psychickou problematikou, která se tímto způsobem chce dostat do vědomí. Planety jsou jen ukazately konfliktu, který se odehrává v duši dotyčného člověka.
Tabletky, kapky a různé hmotné podpůrné prostředky jsou jen náhražkou procesu uvědomění, týkajícího se potíží, jimiž pacient trpí. A tedy vlastně způsobem, jak se vyhnout změně svého stanoviska, chování nebo jednání.
Musím však zmínit i jednostranné materialistické stanovisko těch, kteří se domnívají, že příčinou vzniku nemocí je přechemizovaná strava, syntetické oblečení, elektrosmog, amalgamové plomby, čisticí prostředky nebo nebiologická zubní pasta. Takové myšlenky se vždy zabsolutní a stanou se předmětem fanatického následování. Názor na tuto problematiku se zároveň často pokládá za měřítko duševní vyspělosti a hodnocení lidí. Pocit převahy pak vzniká vůči těm, kteří vyznávají jiná než právě tato kritéria. A pochopitelně naopak. A jak jistě víte, některé nemoci se nedaří odstranit ani poté, co dojde k pozitivním změnám ve výživě, oblékání, bydlení. Nějak mě to nepřekvapuje, když uvážíme, že jde jen o změny v materiální rovině.
Dalším problémem lékařů a terapeutů může být to, že k vyléčení nikdy nemůže dojít v případě, kdy lékař či terapeut jsou v pozici toho, kdo umí nemoc vyléčit. Pokud zde zůstane nastavení, že jedna strana je nadřazena druhé. Pozice rodič-dítě. Jak se má pacient trvale účastnit léčebného procesu, když o něm nic neví? Proto by mělo být prvním bodem v terapii, ale i u lékaře a ve společnosti udělat nejprve z nemocného člověka dospělého, uvědomělého, odpovědného a hlavně rovnocenného. Všímám si po letech, že čím více se dokážu oprostit v léčení od rodičovské role, tím více se na mě obracejí lidé, kteří se chtějí aktivně účastnit vlastního uzdravení. Ve vašich tělech je obrovská síla se uzdravit, ať už tomu chcete věřit nebo ne.
Jestliže terapeut, ať již klasický či alternativní dokáže sestoupit z piedestalu uzdravovatele, přinese mu to tu výhodu, že se bude moci chovat k pacientům konečně jako člověk k člověku. A pak jedině může energie proudit nejsilnějším možným způsobem směrem ke zdraví, protože jejich vztah je zdravý. Dříve to nemůže fungovat.
A na závěr jen popis, jak je často nepochopeno jedno a to samé v různých typech chování. Někdo má např. zábrany se prosadit. Stále zpochybňuje své názory, nechá se poučovat a snáší kritiku jiných. Uvnitř velmi trpí, ale nejde to změnit. Pochopitelně svým vnitřním konfliktem si přitahuje do života lidi, kteří mu to zrcadlí tak, že roli opovrhovače a kritika krásně plní. Oni sami mají stejný problém se sebeúctou, jen ho projevují tzv. kompenzací. Tolik se bojí opovržení, že to hází na někoho jiného dříve, než by se to mohlo stát jim. Jsou stále ve střehu a trpí zrovna tak.
Většina těch, kdo řeší své nedostatky kompenzací, jsou společensky úspěšní lidé. Jsou však oceňováni ne pro své skutečné kvality, ale především proto, že vynikli sociálně, v nějaké sféře vlivu a moci. Chybí jim skutečná vřelost, pocit bezpečí a štěstí, protože přes všechny své úspěchy, věhlas a množství přátel nepřestaly jejich dřívější zábrany existovat. Jejich osudem je vnitřní samota. Ale tohle lidé nemohou vidět z vnějšího pohledu, takže mohou chybně namítat, jak jsou tito lidé šťastní.
Ten, kdo dosáhl zralosti, se vlastně vymanil z obou těchto rolí, které dříve nebo později přinášejí vážné problémy, ať už na těle (častější u obětí) nebo ve vnějších událostech (jisté u kompenzačních typů). Nesklouzává už do starých vzorců chování. Protože netrpí dřívějšími zábranami, nemusí ani sahat stále znovu ke kompenzacím, nemusí neustále vyzvedávat svou osobu, a tím snižovat druhé. Dokáže je přijímat takové, jací jsou a je schopen je naprosto chápat a pomáhat. Jste-li například svědkem toho, jak se někdo ve společnosti neustále vytahuje, mělo by vám být jasné, že příčina toho spočívá v nedostatku sebedůvěry. Může však takhle činit jen ve společnosti lidí, kteří jsou v tomto ohledu sami plni zábran. Kdyby je sami neměli, určitě by učinili nějakým vhodným způsobem přítrž. Pro tyto situace se hodí použití lehkého humoru. Nemělo by to vyvolávat pocit méněcennosti, ani vás to pohoršovat. Správné je dívat se na takového člověka s porozuměním. Je to cesta nelehká, ale dobře zvládnutelná.
Z horoskopu dobře vidím, zda bude člověk spíše kompenzovat či se stahovat do pasivity. Je potřeba však mít značnou zkušenost a důkladně vše zanalyzovat, než se pustíme do nápravy.
A úplně na závěr příklad pro astrology. Někdo má ve svém horoskopu Venuši v opozici na Saturn. To má pochopitelně mnoho rovin projevu v životě, ale zůstaňme u vztahů. Při pasivním přijímání jsou potíže ve vztazích často dlouhodobého rázu a je potřeba několika sezení, než se dostaneme doslova na dřeň tohoto většinou nevědomého nastavení. V jednom případě to bylo tak, že žena byla již od mala omezována ve svých přirozených projevech. Například byla velmi drasticky přeučována na pravačku. Vyrůstala v rodině, kde speciálně otec ji stále říkal, aby se usmívala, že potom ji budou mít lidé rádi apod. V dospělosti měla dva nevydařené vztahy a raději zůstávala po těchto zkušenostech sama. Je zajímavé, že dodnes se snaží stále usmívat a někdy to působí až nepřirozeně, ale zvyk je železná košile. Svou lásku projevovala někdy příliš náročným způsobem. Chtěla ji mít v nějaké formě, jak už to u této konstelace bývá. Ve formě prestiže manžela či jeho vnější autority, která by jí vynahradila její pocit méněcennosti. Svou hodnotu často dávala také spíše do světa forem. Ráda vyprávěla, jak krásný a starožitný byt má, jak byl někdo z její rodiny zámožný a podobně. Ve skutečnosti si byla velmi vážně nejistá sama sebou a nevěděla, jak s tím naložit. Práce s touto ženou byla trochu více náročná, protože její Venuše byla v Beranu a ona neměla nad svým chováním nadhled. Stále se mnou bojovala a obhajovala své postoje. Tyto ženy rády zůstávají ve vztazích i přes to, že je vztah frustruje, ničí a záchrana je prakticky nemožná. Ta forma je pro ně za takových okolností přednější. Tito lidé často nemají vyřešený ani zdravý vztah ke kráse. Od oné ženy jsem často slyšela hodnocení vzhledu lidí.
Postupně jsem ji učila snímat jednu masku za druhou, vnímat sebe, probíraly jsme všechna nepříjemná zrcadlení, hledaly souvislosti mezi již somatizovanými projevy a jejím vnitřním rozpoložením. A i když má před sebou ještě hodně práce, už nyní je k nepoznání a konečně se po dlouhých letech seznámila s novým mužem. Informace z jejího horoskopu byly pro terapii klíčové.