V tomto současném světě nejsou lidé zvyklí snášet nepohodlí a nedobré okolnosti. Očekáváme, že všechno dostaneme hned a že veškeré naše potřeby se okamžitě naplní. Odpovědi na své otázky chceme slyšet dřív, než se vůbec stihneme zeptat. Lidé dnes neumějí čekat a dokonce ani nevědí, co čekání znamená. Je sice příjemné, když člověk dostane to, co chce, jakmile po tom zatouží, jenže schopnost odkládat uspokojení na později je také velmi důležitá. Každý z nás si umí představit, jak jsme netrpěliví, když nám v restauraci nepřinesou jídlo hned, pokud máme hlad, nebo jak nás u kasy znervózní prodavač, který neumí udělat zákazníkovi storno a musí volat zkušenějšího o pomocJ

Celý problém je však z psychologického pohledu daleko hlubší. Mnoho lidí neumí žít s tím, že věci jsou, jaké jsou. Pořád máme pocit, že svou situaci musíme nějak změnit, nejlépe zlepšit – nevěříme, že všechno může být v pořádku, i když my nějak nezasáhneme. To, že se něco nestane dost brzy a že se to nevyvíjí tak, jak považujeme za žádoucí, vnímáme jako dvě různé věci. Obě tyto představy vycházejí z úsudku, že daná situace je ve své stávající podobě špatná.

Klíčem k trpělivosti je poznání, že všechno směřuje k dobrému konci, musíme nabýt důvěry v to, že existuje nějaký vyšší plán. Na to je ovšem snadné zapomenout, a tak se řada lidí snaží dostat pod kontrolu i situace, které stejně nakonec dopadnou tak, jak mají, řídíce se při tom svým vlastním dokonalým načasováním.

Tenhle princip funguje ve smrti stejně jako v životě. Žádné životní zkušenosti nikdy nejste vystaveni dřív, než k ní dozrajete. Když v tento princip získáte důvěru a pochopíte, že všechno se děje tak, jak má, a ve svůj vlastní čas, můžete se konečně uklidnit a uvolnit.

Naším úkolem je pracovat s každodenními aspekty situace. První je být vděčný za to, že jste v tomto těle a na této planetě. To byl pro mě začátek – uvědomit si vděčnost za život. Čím jsem starší a cítím, jak mi věci zvolna unikají, jsem pořád víc a víc vděčná za všechno a za každého. A v tom teď spočívají má každodenní cvičení. Nepleťte si jako po léta já, že „cvičení“ znamená sedět zpříma, odříkávat mantry a myslet si „budu ráda, až to budu mít za sebou“J Praktiky jsou něco mnohem většího. Praktiky jsou každý, s kým se potkáte. Praktiky jsou každé nelaskavé slovo, které vám někdo uštědří a každý si domyslí dále…

Skutečnost je taková, že i za stávajících okolností se můžeme dokonale uvolnit a spolehnout se na to, že smířenost a trpělivost nám časem přinese hluboký klid a vnitřní uzdravení. Nezapomínejte, že ve hře je daleko víc věcí, než si jsme schopni uvědomit. Být trpělivý a smířený neznamená tolerovat nevhodné chování nebo trpět v důsledku nemožných situací. Staneme-li se obětí nepatřičného jednání, měli bychom se být schopni vzepřít a dát najevo „tohle ne, takto se chovat nebudeš, nelíbí se mi tvé jednání vůči mně …záleží na situaci“. To je však něco jiného než životní okolnosti, tam musíme svou situaci přijmout takovou, jaká je, a čelit ji s klidem a uvolněně. Určité věci máme prostě zakusit – ne je popírat, stěžovat si na ně, nebo se je pokoušet změnit.

Každá prožitá zkušenost nás přibližuje k vyššímu dobru. Nemusíme podnikat nic pro to, abychom všechno uvedli do pořádku. Stačí prostě žít život tak, jak přichází. Pokud se něco nedá změnit, snažte se nevnímat to jako něco nepatřičného a nežádoucího. Je to přirozený běh a vývoj událostí. Míváme pocit, že bez našeho vstupu nebude nic správně fungovat. Navzdory tomu se však spousta náramných věcí odehrává bez naší pomoci, bez našeho přispění. Všechno směřuje k dobrému, i když je jasné, že to ještě třeba nejsme schopni rozpoznat. Každý životní otřes a bouře napomáhá zrození našeho dokonalého já.

Nezapomínejme, že Boží působení a působení vesmírných sil nesměruje v konečném důsledku k tomu, aby utvářelo a formovalo naše životní okolnosti a situace – jeho účelem je formovat nás. Pokud se divíte, proč se vyšší moc nezaměří třeba na to, zda žijete nebo nežijete v manželství, vězte, že z kosmické perspektivy je vaše schopnost projevovat a pociťovat lásku mnohem důležitější než to, kdo zrovna figuruje či nefiguruje ve vašem životě. Vyšší moc do našeho života za všech okolností a v každé chvíli sesílá přesně to, co potřebujeme, abychom se stali tím, kým být máme, abychom naplnili své určení.