Vážení a mílí přátelé, v praxi se často setkávám s velkým nepochopením takzvaného zákona polarity nebo duality, chcete-li.  Lidé si pochopitelně přejí život plný radosti, zdraví, spokojených rodinných a partnerských vztahů, ale život samotný od nás vyžaduje, abychom prodělali všechny druhy zkušeností. Vysoké a nízké, světlé a temné, dobré a špatné, snadné a obtížné, elektrické a magnetické, kyselé a zásadité, smutné a radostné. Řada příkladů se dá prodlužovat do nekonečna, neboť ke každému pojmu existuje protiklad. Jsme zvyklí klást otázku „buď – anebo“. Domníváme se, že tyto protiklady se vzájemně vylučují – a v tom spočívá chyba našeho myšlení. Mnozí z nás vědí, že zkušenost, která se nám ve své době zdá být obtížná nebo traumatická, je často právě onou zkušeností, která nám poskytne větší pochopení, a to prosvětlí náš život a na celá léta urychlí náš růst.

Naše realita se skládá z jednot, které se lidskému vědomí jeví polárně. Nedokážeme vnímat jednotu jako jednotu. Vidíme jednotu vždy jen ze dvou pohledů, které se nám zdají protikladné. Ale právě protiklady vytvářejí vzájemnou jednotu a jejich existence je navzájem závislá.

Na tomto místě bych chtěla citovat z díla C. G. Junga „Jednotlivec se může snažit o dokonalost, ale pro svou úplnost musí vytrpět opak svých záměrů.“ Jak výstižné. Stále a pořád připomínám svým klientům, že jsme se sem nepřišli jenom radovat a užívat si. Pokud jsme zrovna v tomto stavu, je to spíše obrovským darem a požehnáním a protože celý život je rytmus, musí zákonitě následovat opačný zážitek. Kdo se brání vydechnout, nemůže se ani nadechnout a obráceně. Odstraníme-li jeden pól, zmizí zákonitě i ten druhý. Obě polarity se navzájem podmiňují a obě žijí jedna z druhé.

Rozhodujícím faktorem je tedy náš postoj ke zkušenosti a to je přesně to, co se po nás chce. Pokud se budeme držet jen jedné z polarit, např. se budeme příliš fixovat na zdraví nebo na majetek, bráníme ve skutečnosti pohybu, rytmu a tím i našemu celkovému vývoji. Možná si teď řeknete, kdo by nechtěl být pořád zdravý nebo bohatý, ale to je ta chyba myšlení, kterou v sobě přirozeně máme a měli bychom na ni na naší cestě začít přicházet víc a více.

Ve své praxi „uzdravování“ našich nemocných rovin, ať už fyzických nebo mentálních, používám u některých jedinců velice úspěšně jednu starou techniku přepólování všech našich naučených schémat, názorů a postojů. Z tohoto bodu, ke kterému je potřeba čas a trpělivost, se automaticky uvolňujeme z polarity a začínáme ji chápat ne odděleně, ale jako celistvost. Začínají zázračně mizet naše problémy hlavně působící ve fyzické rovině, v rovině, která je nejvíce bolestná a nepřehlédnutelná. Tyto problémy však nemohou zmizet úplně, jsou pro náš vývoj nutné, ale tímto je přesuneme více do roviny vnitřního, jemnějšího projevu. Pak při sebetěžším tranzitu nebo progresi už není nutná konfrontace ve viditelné sféře fyzické, ale zkušenost si můžeme odžít procítěním.

Uznat skutečnost pouze znamená uznat oprávnění všech věcí k bytí. Největší díl lidského trápení pramení z odporu, kterým se bráníme projevujícím se okolnostem. Proto se pomaloučku snažme být více klidní a smíření, to neznamená být nečinnými či lhostejnými. Právě naopak. Vrcholem našeho snažení by měl být život v harmonii a souladu s během událostí.